Stůl z europalet, lampy z přepravkových skleněných lahví, zdi obložené slupkami kukuřice - to už není něco, co vidíte jen na trzích s rukotvornými výrobky. V roce 2026 je upcyklace a recyklace v interiérovém designu už nejen trend, ale skutečná potřeba. Lidé už nechtějí jen krásné prostory. Chtějí prostory, které mají příběh. Které nezatěžují planetu. Které jsou jedinečné - a to nejen proto, že je někdo navrhl, ale protože byly vyrobeny z toho, co jinak skončilo na skládce.
Co je vlastně upcyklace a co recyklace? A proč to mezi nimi má smysl rozlišovat?
Recyklace je proces, kdy se starý materiál - třeba plastová láhev nebo starý papír - rozloží, zpracuje a znovu vytvoří do stejného nebo podobného produktu. Třeba z recyklovaného papíru udělají nový papír. Z recyklovaného plastu nové lahve. Zní to ekologicky, ale není to tak jednoduché. Recyklace vyžaduje spoustu energie, vodu a chemikálií. A často se stává, že výsledný materiál je horší než původní. Nebo se nedá znovu použít. To je ten problém.
Upcyklace je něco jiného. Je to přeměna staré věci na něco lepšího. Ne na stejné, ale na vyšší hodnotu. Stará židle, kterou přebarvíte, přešijete a připevníte k novému stolu - to je upcyklace. Starý závěs z babiččiny pokoje, který se z něj stane polštář na gauč - to je upcyklace. Neřešíte, jak zpracovat odpad. Řešíte, jak mu dát nový život. A přitom spotřebujete méně energie, než kdybyste koupili nový polštář z toho samého materiálu.
Podle Conscious Design je recyklace na čtvrtém místě v hierarchii nakládání s odpadem. První místo má redukce - tedy kupovat méně. Druhé místo má opětovné použití - tedy používat věci znovu, aniž byste je měnili. Třetí je upcyklace. Recyklace je až čtvrtá. A to nenáhodou. Upcyklace přidává hodnotu. Recyklace jen zachraňuje materiál. A často to stojí víc, než si to stojí.
Co se vlastně dnes dělá v interiérech? Od europalet k myceliu
V Česku už není nutné hledat upcyklovaný nábytek jen na trzích. Několik firem ho vyrábí profesionálně - a prodává ho jako luxus. Ne luxus ve smyslu zlatých klik, ale luxus ve smyslu jedinečnosti, příběhu a odpovědnosti.
Na stěnách se objevují akustické panely z Mogu - materiálu vyrobeného z mycelia, tedy vegetativní části hub. Ten se pěstuje na zbytcích zemědělských odpadů. Po výrobě se inertizuje - tedy zastaví se jeho růst - a výsledný materiál je pevný, lehký, neobsahuje žádné toxiny a je biologicky rozložitelný. Vyrábí se z něj nejen akustické panely, ale i podlahové krytiny. A není to jen nějaká věda. Je to už dostupné. Od roku 2021.
Na podlahách a obkladech se objevuje Totomoxtle - materiál z mexických kukuřičných slupek. Nejde jen o ekologii. Jde o podporu malých zemědělců. Tento materiál se používá na čelní plochy nábytku, na obklady stěn, na dekorace. Vytváří krásné, přirozené textury, které nemůžete koupit v žádném obchodě. A každý kousek je jiný.
Ve Skandinávii firma Kvadrat vyrábí desky z textilního odpadu - bavlny a vlny. Nazývají je Really. Jsou podobné MDF, ale z recyklovaného oblečení. Některé mají vrstvy různých barev, takže vypadají jako kus koberce, který někdo rozřízl a znovu spletl. Používají se na nábytek, ale také na akustické panely. A když je konečně potřeba vyhodit - rozloží se v přírodě.
Nejde jen o nové materiály. Je to i o starých věcech, které znovu ožívají. Starý dřevěný stůl z rodičů, který dostal nový nátěr a nohy z ocelových trubek. Staré dveře, které se staly zrcadlem. Starý nábytek z komory, který se přeměnil na poličku v kuchyni. Každý kousek má stopu. Každý kousek má duši.
Proč to dělat vlastníma rukama? A proč si to nekoupit?
Když si upcyklujete starý stůl, nejen že šetříte životní prostředí. Užíváte si to. Proces je pomalý. Musíte umýt, ošmirglovat, přelakovat. Ale odměna je velká. Máte kousek, který u nikoho jiného doma nenajdete. A nejde jen o estetiku. Jde o pocit, že jste něco zvládli. Něco vytvořili. Něco, co má smysl.
Ale ne každý má čas. Ne každý má dovednosti. A to je v pořádku. V Česku už existuje několik firem, které to dělají za vás. V Praze, Brně, Ostravě i v Uherském Hradišti. Vyrábějí nábytek z recyklovaného dřeva, textilií, kovů. A prodávají ho jako design. Ne jako „něco z recyklace“. Ale jako „něco, co má příběh“.
Plus.rozhlas.cz to nazývá „nový luxus“. A má pravdu. Když jste na pražském týdnu módy a vidíte modelku v šatu z babiččina závěsu, víte, že to už není jen pro některé. To je pro všechny. A v interiérech je to stejné. Upcyklovaný nábytek už není něco, co děláte, když nemáte peníze. Je to něco, co děláte, když chcete, aby váš dům byl jiný.
Minimalismus a ekologie - dvě strany téže mince
Největší chyba, kterou lidé dělají, když se zajímají o udržitelnost, je myslet, že musí koupit spoustu „zelených“ věcí. Nové lampy z recyklovaného plastu. Nové polštáře z bambusu. Nové tapety z korku.
Ale skutečně ekologický přístup je jiný. Je to „méně je více“. Méně nábytku. Méně dekorací. Méně nových věcí. A více péče o ty, co už máte. Více upcyklace. Více přemýšlení. Více příběhů.
Agatanabytek.cz to říká přesně: „Design interiéru v duchu minimalismu a ekologie podporuje udržitelnost tím, že snižuje množství odpadu.“ Neřešíte, jak recyklovat. Řešíte, jak nepotřebovat. A když už potřebujete, tak jak to udělat tak, aby to nezatěžovalo planetu.
Takže nekupujte nový stůl. Najděte starý. Opravte ho. Přeměňte ho. A když ho nebudete potřebovat, tak ho předělejte znovu. Ne vyhodíte. A to je ta pravá cirkulární ekonomika. Ne ta, která se prodává na reklamních plakátech. Ta, která funguje v každém domě.
Co budoucnost přináší? A proč to nebude jen další trend?
Udržitelný design už není otázka „jestli“. Je otázka „kdy“.
Jana Pěkná, designérka, říká: „Používání udržitelných materiálů v interiérovém designu je dneska už naprostou nezbytností.“ A má pravdu. Ne proto, že je to „modné“. Ale proto, že zdroje končí. Zemědělské odpady, které dříve spalovali, se dnes přeměňují na stěny. Textilní odpad, který dříve skončil na skládce, se dnes stává nábytkem. A to je jen začátek.
Budoucnost nebude o tom, jak rychle můžete koupit nový nábytek. Bude o tom, jak rychle můžete přeměnit ten starý. Budoucnost nebude o tom, kolik věcí máte. Bude o tom, jak dobře znáte každou z nich. A jak je můžete znovu použít.
Upcyklace a recyklace v interiérovém designu nejsou jen o materiálech. Jsou o změně myšlení. O tom, že věc není jen věc. Je to část historie. Část lidského úsilí. Část příběhu. A když ji znovu použijete, tak nejen zachraňujete materiál. Zachraňujete i smysl.
Co dělat dnes? Praktické kroky pro každého
- Prozkoumejte svůj domov. Najděte staré věci, které už nepoužíváte. Starý stůl? Židle? Skříň? Nevyhazujte je. Zvažte, jestli by se daly přeměnit.
- Učte se základy. Čištění, broušení, přelakování - to není tajemství. Na YouTube je spousta návodů. Stačí začít s jednou věcí.
- Podpořte české firmy. Hledejte upcyklovaný nábytek u místních výrobců. Ne u velkých řetězců, kde to je jen marketing.
- Ne kupujte nové věci, pokud to není nutné. Pokud máte v domě nábytek, který funguje - nechte ho. Nezatěžujte planetu novým kusem.
- Přemýšlejte o materiálech. Když kupujete něco nového, ptajte se: „Z čeho je to? Je to recyklované? Je to biologicky rozložitelné?“
Nejde o to, že musíte všechno upcyklovat. Jde o to, že už nemusíte kupovat všechno nové. A to je rozdíl.
Napsal Stepan Prucha
Vše od autora: Stepan Prucha